Paul Chaney: Donetsk Syndrome Diagrammatic (tranzitdisplay)

Diagram Paula Chaneyho zprostředkovává ve zhuštěné formě to, co je těžko představitelné a ne snadno přístupné lidskému měřítku. Pokládá si otázku: jaký je konkrétní vztah mezi událostí Velkého třesku a současné patové války na Ukrajině? Pokud změníme radikálně úhel pohledu a začneme souvislosti našich životů vnímat v kontextu vývoje hmoty a také přistoupíme na to, že antropocentrické vnímání dějin není jediným klíčem k pochopení zdánlivě lokálních konfliktů, pak máme šanci zahlédnout sami sebe a naši omezenost na prahu nové epochy antropocénu.

Z výstavního prostoru se stává laboratoř. V jedné části může divák vidět obrovský diagram, grafickou vizualizaci proměny hmoty v dlouhém úseku dějin vesmíru a v jeho druhé části autor sleduje a spojuje spletitá vlákna vývoje geologických proměn transformovaných do sociálně ekonomických vztahů lidského měřítka. Současný konflikt v Donbasu je tak nahlížen jako důsledek kontingentní interakce pomalých geologických jevů a turbulentního průmyslového vývoje. Na konci tohoto zobrazení jsou jako nervová zakončení dynamického systému konkrétní lidské bytosti s jejich životy a utrpením. Projekt samotný vznikal před válečným konfliktem přímo v Doněcku, ale díky eskalaci násilí nemohl být dokončen. Tranzitdisplay se tak proměňuje v laboratoř nomadického výzkumu, který není ukončený. Paul Chaney bude během trvání výstavy pracovat na té části diagramu, která zobrazuje ono nervové zakončení, rozhraní živé současnosti.

Doněck Město Doněck bylo založeno Johnem Hughesem, britským občanem a stavitelem pocházejícím z Merthyr Tydfil v Jižním Walesu. Hughes dostal zakázku od ruského Cara, aby v roce 1869 na zmrzlých ukrajinských stepích započal práce na masivním železárenském projektu. Projekt byl důsledek prohrané Krymské války (1853 – 1856) - Car, který si uvědomoval, že ruská válečná technika je daleko pozadu za jeho konkurenty, si vyhlídl Hughese v Londýnských Millwall Docks, kde vlastnil slévárnu, specializujíc se na výrobu železných opevnění. Hughes si v Londýně obstaral potřebný kapitál k vytvoření ‘The New Russia Company Ltd.’, a položil základy města, které se brzy chlubilo největší železárnou v celém ruském impériu. Hughesova doněcká železárna měla na starosti nejen výrobu nejrůznější vojenské techniky, ale také železných kolejí, které brzy protkaly zemi, umožňujíc opožděnou, ale přesto rapidní industrializaci, která měla za následek budoucí pozici Ruska jako průmyslové i vojenské supervelmoci; pozici, která přetrvala až do dob SSSR.

Doněck byl vystaven jako součást jedinečného vojensko-industriálního komplexu, který má v moderní době za následek jeho opakovanou autodestrukci – různé síly si nárokovaly jeho vojensko-průmyslový potenciál, a od roku 1917 bylo město již pětkrát ve válečném stavu. V době sovětů se stal Doněck Stalinovým oblíbeným městem, který ho chápal jako předlohu jeho programu dekulturizace. Od 70. let 19. stol. byli do města sváženi pracovníci z celého Ruska a byli nuceni vzít za svůj ideál o proletářském hrdinství a produktivitě. Výsledkem popularizace této mytologie byla větší náchylnost populace k následné sovětské propagandě. Dědictví tohoto vývoje se zrcadlí v trvající krizi identity, a tento fakt je zřejmě reflektován i současnou ruskou vládou, která ho efektivně využívá.

Po rozpadu Sovětského svazu byl těžký průmysl v Donbasu privatizován a Doněck se stal dějištěm korupce, násilí a mafiánských válek nejhrubšího zrna. 90. léta jsou známa jako období, které místní lidé nazývají ‘Doněcké války’, kdy se pořádalo tisíce veřejných poprav, a mafiánské praktiky jsou stále ještě v dobré paměti mladé generace. Z tohoto chaosu vzešla Donbasská oligarchie, která následně legitimizovala své dosavadní, ultrakapitalistické praktiky tím, že položili základy pro pozdější Stranu regionů, do jejíhož čela vsadili bývalého opraváře autobusů a doněckého mafiána Viktora Janukovyče. Ukrajinská revoluce roku 2014, stavící se proti zkorumpované politické oligarchii a její následné vyústění v Donbasských válkách, je v jistém smyslu přímý důsledek geologických podmínek.

Diagram Práce sama o sobě se skládá ze série kreseb, historických pramenů a plánů na vystavení, které popisují sociologické, geopolitické a geofilozofické činitele, které daly zrod dramatickému vzestupu průmyslového města Doněcku i jeho krvavých dějin. Schéma má dvě části: první část znázorňuje město pouze jako součást jistého kontinua materiálů, formovaných hvězdnou nukleosyntézou v prvních okamžicích rozpínání vesmíru. Každý prvek, který se používá v rámci komerční výroby železa je vizuálně znázorněn – tj. železo, uhlík, kyslík, vodík, dusík, kalcium, atd. Zrod těchto prvků, jejich vzájemná interakce během dalšího formování vesmíru, zrod Sluneční soustavy, Země, zemských oceánů, atmosféry a biosféry jsou znázorněny barevnými liniemi, které zastupují daný prvek, a na diagramu se rozdělují, spojují a mění vůči sobě proporce. První část schématu je 136 metrů dlouhá – každý centimetr reprezentuje jeden milion let. Lidská civilizace se objevuje pouze v posledním 0.1 mm.

Druhá část má menší měřítko a pokouší se poukázat na vliv různých lidských jednotlivců v kontextu geologické nahodilosti, a popisuje vliv historických postav na politické dění a na objem těžby ve městě. Dílo současně odhaluje složitost a nedostatečnost geofilozofického přístupu, a pokouší se ztvárnit nezměrnost času. Tímto gestem relativizuje v nedávné době popularizovaný koncept Antropocénu. Dílo se také dá chápat jako komentář na koncepci site-specific umění, tj. umění vázaného na daný čas a lokalitu, tím, že si klade otázku: pokud přijmeme koncept univerzální nahodilosti, kde přesně začínají a končí časová a prostorová hranice dané lokality?

Výzkum Paul Chaney svůj projekt započal v Doněcku, s místními kolegy, během jeho opakovaných návštěv v letech 2012 – 2014. Práce měla být zveřejněna roku 2015 během oslav narozenin Johna Hughese. Diagram byl vytvořen pro specifickou budovu v Doněcku v části Izolyatsia. Avšak Izolyatsia byla v červnu 2014 zabrána jednotkami Doněcké lidové republiky. DLR i nadále využívají umělecké centrum jako výcvikový tábor, sklad munice a braní, a jako vojenské vězení. Pokoje, které byly původně určeny k vystavení Doněckého syndromu, byly využívány pro mučení a popravy. Tento fakt vyplývá ze svědectví nedávno propuštěných vězňů. Když začala válka, byl výzkum pro toto dílo nakrátko opuštěn. Avšak vývoj událostí této práci přidal další kapitolu – ty samé společensko-politické jevy, které se dílo pokouší ztvárnit a spekulativně kontextualizovat se sami o sobě staly hybnou silou, která působí zpětně na tento projekt. Doněcký syndrom nejspíše nikdy nebude vystaven na jeho původně určeném místě, neboť se stal obětí jeho lokální situace, a v tomto smyslu zůstává i nadále dislokován.