Mimo vidění: Ne-lidská gesta kamery

Akcelerovaný technologický vývoj jednadvacátého století nás konfrontuje s rozměry a časovostí, které zcela unikají našim kognitivním schopnostem. Čím dál více jsme proto nuceni nacházet způsoby, jak uvažovat o světě mimo subjekt, přemýšlet o realitě bez člověka, o světě-bez-nás, a přibližovat se (materiálním) dimenzím, které se vzdalují lidskému měřítku. Technologie v tomto rámci přestávají být pouhými nástroji, našimi extenzemi či protézami, ale do značné míry se stávají samostatnými a produktivními.

Jako hlavní metafora tohoto dialogu mezi člověkem a aparátem nám slouží filmová kamera – nemusíme se již nadále dívat skrze její hledáček, ale ona se může začít dívat na nás – může se nacházet mimo naše vidění. Kamera, zastupující další ne-lidská mediální gesta, se může osvobozovat od intencí subjektu a produktivně, možná i autonomně, se podílet na tvorbě skutečnosti. A jdeme-li ještě dále – technologiemi generované obrazy dnes již ani nepotřebují lidského recipienta, aby jim přidělil význam nebo je interpretoval, jelikož v rámci planetárně rozprostřených sítí jsou procesovány dalšími ne-lidskými zařízeními.

Oslabení hranice lidské integrity stroji, stejně jako sledování rostoucí „dehumanizace“ aparátů, jež z lidského (či uměleckého) područí postupně „dospěly“ k automatismu, bylo minimálně od slavného Manifestu kyborgů Donny Haraway popsáno již mnohokrát. Pro tuto výstavu je však podstatné narušit onu vzestupnou genealogii, zastavit se, nebo spíše se vrátit, a všímat si více toho, že většina obrazů ve skutečnosti nikdy nebyla výhradně určena lidské recepci či estetické kontemplaci.

Možná je proto podstatnější, že tatáž teoretička vědy a filozofka ve své poslední knize namísto figury kyborga volí holuba. Vyzývá nás tak, abychom komplexněji prozkoumali nejen vazby mezi člověkem a technologiemi, ale zahrnuli do celku i zvířata a přírodu v širším slova smyslu. Jak Haraway píše, „holubi, lidé a aparáty se spojili, aby si vzájemně umožnili něco nového ve světě mezidruhových vztahů“.

Výstava Mimo vidění proto do svého centra symbolicky umisťuje fotografující holuby známého německého lékárníka a vynálezce Juliuse Neubronnera z počátku dvacátého století. Spolu s nimi sleduje kamery ovládané přírodními procesy, zaměřuje se na trajektorie snímacích zařízení, jež se odpoutávají od řídícího subjektu, jsou spouštěny automatickými čidly nebo digitálními výpočetními operacemi, jednají samostatně a nezávisle, bez lidské kontroly.

Z této archeologické perspektivy se pak ne-lidské pohledy strojů, odpoutané technologické obrazy a kamery řízené přírodními silami ukazují od počátku jako integrální součást mediálních prostředí. Stejně tak je zpochybněno, že by myšlení a vidění umělců a umělkyň bylo odjakživa nadřazené obrazu – schopnost snímat či tvořit nepatří a nikdy nepatřila pouze jim.

Výstava opouští historickou linii výkladu a ve smyčce pozoruje neustálá narušování přímé linie lidského pohledu i centrálně perspektivní tradice, kterou média ve snaze o antropocentrickou reprezentaci kopírují. Prozkoumává jevy mimo lidské vidění a vnímání, jež i přesto vstupují do těla, sleduje obrazy vycházející z nejrůznějších dat o lidech, přírodě, meteorologii či biologii – nikoli jen z lidskému oku viditelných skutečností. Mikroskopická perspektiva se v průběhu mediálních dějin mísí s makroskopickou, pohled se může s tím lidským míjet, může být pozorován, ale i zcela ignorován.

Umělci a díla: Lucie Rosenfeldová: ground (is) true, 2025, dvoukanálová videoinstalace, 5'05" Instalace vychází z autorčiny umělecko-výzkumné praxe a soustředí se na problematiku těla a jeho možných způsobů vizualizace. Čerpá z obrazového materiálu používaného v diagnostice patologie, přičemž ve videu konfrontuje lidskou interpretaci mikroskopických snímků s analýzou prováděnou umělou inteligencí. Dílo vzniklo s pomocí patoložky Kateřiny Kamarádové.

Geocinema (Asia Bazdyrieva a Solveig Qu Suess), 2017, video, 11'17" Epizodický výzkum kombinující pohyblivý obraz, vyprávění a kolektivní myšlení. Sleduje infrastruktury a techniky, které tvoří rámec pro vnímání kosmických, atmosférických a oceánských pohybů.

Michal Kindernay: Calendarium Cæli MMXIX – MMXXII, 2019 a 2022, videosmyčka, 10' Časosběrná studie proměn oblohy jako důsledná syntéza jednoho roku. Projekt reflektuje planetární čas překračující lidskou zkušenost.

Andreas Müller-Pohle: Coasting Hong Kong 2, 2010, video, 9'36" Video zachycuje kameru unášenou vlnami – desubjektivizovaný pohled určený nepředvídatelnými silami moře.

Jolana Havelková: Citlivá data, různé lokace, fotografie Od roku 2010 autorka vyhledává městské skryté kamery a pokouší se dostat do jejich záběrů. Fotografie komponuje do vertikálních pásů evokujících mozaiku.

Kryštof Brůha: Magna Mutatio: Aqua Viridis, generativní videoinstalace Pomocí satelitních dat ESA sleduje proměny vodních ploch s vegetací. Zprostředkovává kosmickou perspektivu v měřítcích nepřístupných lidskému zraku.

Michael Snow: La Région Centrale, 1971, film, 180' Strukturální film s autonomní kamerou, která zaznamenává quebeckou krajinu bez lidského zásahu. Film opouští lidskou perspektivu i gravitaci.

Harun Farocki: Auge/Maschine I–III, 2000–2003, videa, 25', 15', 25' Trojdílná série mapuje proměny vztahu člověka, stroje a války. Ukazuje, jak automatizované systémy nahradily lidské oko v interpretaci obrazových dat.

Julius Neubronner a poštovní holubi, cca 1908, fotografie Neubronner sestavil postroj pro holuby s miniaturním fotoaparátem. Série přináší ne-lidský pohled z ptačí perspektivy, později využívaný i armádou.

📷: Jan Kolský

_Tato výstava vznikla za podpory projektu „Za hranice bezpečnosti: role konfliktu v posilování odolnosti“, reg. č.: CZ.02.01.01/00/22_008/0004595, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. This work was supported by the European Regional Development Fund project “Beyond Security: Role of Conflict in Resilience-Building” (reg. no.: CZ.02.01.01/00/22008/0004595).