ZABYDLENÁ PROPAST
Výstava zpřítomňuje a usouvztažňuje čtyři umělecká díla, která reflektují konkrétní události válečných konfliktů v bývalé Jugoslávii. Jejich autorky se narodily v druhé polovině 20. století ve zmíněném, již neexistujícím státě.
Výsledná konstelace pohyblivých obrazů a jejich kontextů otevírá prostor pro otázky týkající se (ne)možnosti zprostředkování násilných a krajně traumatizujících politických událostí, jako je válka. Pokouší se rovněž nastínit jejich proměnu v čase. Pro tento účel byla vybrána dvě díla z druhé poloviny devadesátých let 20. století a další dvě díla z doby nedávné. Vystavené práce využívají odlišných uměleckých postupů a strategií (ready made/apropriace, rekonstrukce/performance či forenzní vědy), aby zároveň pokoušely vlastní předpoklady, významové pole a působnost.
V současné době, kdy jsme opět svědky válečného konfliktu v bezprostřední blízkosti našich hranic, může tato výstava přinést více než pouhé porovnání či zpětný pohled na obrazy jedné války, která na nás již přes třicet let vrhá svůj stín.
Tvorba Sanji Iveković je už několik dekád prezentovaná na mezinárodních bienále současného umění, v podobě samostatných výstav nebo jako součást sbírek významných světových galerií. V nedávné době byla například k vidění její retrospektiva ve vídeňské Kunsthalle. Narodila se a vystudovala umění v Záhřebu kde dnes žije a pracuje. Na uměleckou scénu v SFRJ (Socialistické federativní republice Jugoslávii) nastoupila koncem 60. let dvacátého století s generací, která se hlásila k tzv. Novým uměleckým praxím (Nove umjetničke prakse). Prostřednictvím svých uměleckých děl se dlouhodobě věnuje problematice vztahů ideologie a medií, historie a současnosti, genderu a politiky nebo násilí na ženách. Od samotných počátků její tvorbu charakterizují výrazné feministické postoje, témata a emancipační strategie. Po roce 1989 se její umělecká praxe ještě výrazněji politizuje, a kromě umění se začíná věnovat také aktivismu. Sanja Iveković je zakladatelkou a členkou několika chorvatských ženských nevládních organizací.
Milica Tomić se narodila a vystudovala v Bělehradě a již v druhé polovině 90. let 20. století se stala součástí světa mezinárodního uměleckého provozu. V popředí jejího zájmu stojí problematika politického násilí, traumatu a společenské amnézie. Milica Tomić je zakládající členkou umělecko-teoretického kolektivu Grupa Spomenik /Skupina Pomník a iniciátorkou pracovní skupiny a projektu Četiri lica Omarske /Čtyři tváře Omarske* 2010, který se věnoval problematice stejnojmenného důlního komplexu a koncentračního tábora https://cetirilicaomarske.wordpress.com/. Ve své umělecké praxi využívá širokého spektra médií (fotografie, videa, instalace, performance, diskurzivní vzdělávací formáty…) a strategií, tak aby neustále překračovala jejich hranice. Její aktivity se také vyznačují sociální a politickou angažovaností a jsou postavené na mezioborové spolupráci a zapojování se do veřejných diskusí. Věnuje se i pedagogické činnosti, od roku 2014 působí na fakultě architektury univerzity ve Štýrském Hradci a před tím učila na akademii v Trondheimu.
Šejla Kamerić je současná umělkyně, která se narodila, vystudovala a žije v Sarajevu. Ve své tvorbě se zabývá politikou paměti, strategiemi a způsoby vzdoru i jejich genderovými specifiky. Zaměřuje se na zkoumání možností nelineárních (osobních i kolektivních) vyprávění a její díla v sobě pojí intimní zkušenosti s pronikavým sociálním komentářem a politickou výpovědí. Tvoří filmy, fotografie, objekty, kresby a instalace. Důraz přitom klade na empatii jako základní komunikační mechanismus. Na mezinárodní uměleckou scénu nastoupila začátkem nultých let a její díla jsou dnes součástí sbírek předních světových galerii a pravidelně se objevují na mezinárodních přehlídkách současného umění. Bezprostředně po válce Šejla Kamerić reflektovala zejména vlastní zkušenosti ve snaze pochopit nedávné události, které prožila. Tento přistup rozvíjela v dílech jako jsou Bosnian Girl/Bosenská dívka 2003, Glück 2010 nebo ve filmu 1395 Days Without Red/ 1395 dní bez červené 2011. Na výstavě představujeme její projekt Ab uno disce omnes /Od jednoho se učíme všichni2015, který pracuje se zcela odlišnou strategií; Využívá rozsáhlého výzkumu a sběru forenzních dat, transformovaných do databáze specificky zpracované evidence válečných zločinů spáchaných v Bosně a Hercegovině.
Jelena Jureša je umělkyně a filmařka narozená v Novem Sadu, kde také vystudovala akademii výtvarného umění. V roce 2014 se přestěhovala do Belgie a pokračovala zde ve studiu na univerzitě v Ghentu, kde získala doktorský titul. Ve svých filmech, fotografiích, videoinstalacích a textech zkoumá otázky kulturní identity, genderu, politiky paměti a kolektivního násilí. Její tvorba často využívá principu propojování konkrétních příběhů jednotlivců s kolektivními procesy zapomínání a vzpomínání. Umělkyně tak neustále zpochybňuje povahu oficiálních historických a politických narativů. Její dlouhodobý výzkum, zaměřený na mechanismy útlaku a perpetuování koloniálního násilí, vyústil v posledních letech v několik multidisciplinární projektů, které jsou zároveň politické i velice osobní. Na výstavě v Displayi prezentujeme její videoinstalaci, která je součástí projektu pojmenovaného APHASIA (2019-2022). Jeho jednotlivé výstupy byly postupně představený v řadě galerii, na mezinárodních přehlídkách současného umění jako je Contour Biennale nebo Manifesta Biennale ale i promítaný na několika festivalech dokumentárního filmu včetně MFDF Ji.hlava.
Výstava je realizována za podpory HMP a MKČR
